[ HOME ]          [ historie ]   [ pivovary Prahy ] 

U Zeleného stromu popil i Karel IV.
Mezi starodávné hospody patří i hospoda U Zeleného stromu, někdy též U Zlatého stromu, v Dlouhé ulici čp. 729. Málokdo by však na první pohled hádal, že tento dům se zastrčeným výčepem IV. cenové skupiny se může pochlubit dlouhou pivovarskou historií už z dob Karla IV.
Tak toho nepamatuju, ale chodím sem skoro denně tak posledních třicet let, směje se nad panákem zelené místní štamgast v klouboučku, který nechce prozradit své jméno. Bojí se prý své doktorky, která mu zakázala alkohol. "Pamatuju si však všechny výčepní i stálý hosty, dělníky, metaře, popeláře i študáky. Vždycky tu bylo lacino, za mého mládí se tu člověk opil za pětku," dodal.
Pivovar zde vznikl po novém výnosu z roku 1360, kdy "starousedlíci mohli vařit pivo jakéhokoliv jména a též šenkovního práva užívati." V Dlouhé ulici, požehnanému to místu pro pivo, tehdy vzniklo třináct takových podniků. V těch dobách se to poznalo podle toho, že před nimi na ulici bylo v hromadách naskládáno štípané, bohatě prosmolené dřevo na vaření piva.
Podle staré legendy se tu jednou zastavil i sám mladý kralevic Karel IV. "Na cestě z lovu ho nedaleko zastihla bouře a lijavec," píše se v letopisech, "Musel se i s družinou schovati v pivovaru U Zeleného stromu, odkud se ozýval zpěv pivovarských chasníků. To oni si vždy při práci zpívají, starý zvyk sladovníků, vysvětloval mu komoří. Pro páru totiž na sebe nevidí, zpívají, aby jeden druhého neshodili do várky..."
Karel IV. se ze zájmu nechal pozvat do varny, kde ho majitel, vysoký, hlučný hromotluk, díky němuž se zde tehdy říkalo U Hrubého muže, pohostil. Podle zápisů "nechal přinést chléb se solí a kus domácího uzeného na prázdný sud a načepoval vyleželé pivo do vysmolených korbílků." O tom, že na podnik Karel IV nezapomněl, svědčí fakt, že majitele obdaroval dědičným privilegiem vaření a čepování piva.
Samotný dům později prošel mnoha rekonstrukcemi, například malíř Václav Jansa tu vyzdobil svými obrazy renesanční arkády. Známou se stala i píseň, která se zde zpívala za hostinského Julia Reitlera. "Ženo, ženo, nebuď zlá, když z hospody domů přijdu já. Ty nevíš, co fláma zkusí, co do sebe nalejt musí, ženo, ženo, nebuď na mne zlá..."
(autor: Michal Procházka)

Výčep U Schnellů, asi nejznámější pivnice Malostranského náměstí.
Právě Malostranské náměstí a okolí bylo v minulosti centrem mnoha pivovarnických podniků. Ještě do konce 19. století fungoval na rohu Mostecké a náměstí pivovar U Hermannů, kde působil i Václav Brtník, pozdější sládek U Fleků. Na počátku našeho století se vařilo ještě U Karabinských, v ulici Na tržišti 9, tam byl devět let nájemcem a sládkem Hynek Kreutzer, pozdější ředitel Branického pivovaru. S dalšími zase souvisí několik pověstí o pivu.
Počátkem 17. století tehdejší majitel protějšího domu U klíčů, který byl později zbourán a dnes ho už připomíná jen průjezd mezi Malostranským náměstím a Prokopskou ulicí, vařil opravdu výborné pivo. Měl však takový strach o svůj recept, že ho střežil pod sedmi zámky. Až jednou jeden host z Bavor tak dlouho vychvaloval lahodný mok, až získal tajemství receptu. Zanedlouho poté přišla z Bavor zásilka. Soudek piva uvařený přesně podle toho stejného receptu. Pivovarský mistr začal počítat a zjistil, že bude levnější pivo dovážet. A tak dům dostal od sousedů trochu uštěpačný název U Klíčů podle klíčú od varny pověšených na hřebík.
V domě na Malostranském náměstí čp. 22, U Flavínů (též U Splavínů) byl kdysi stejnojmenný pivovar, z jehož komínu věčně vycházel hustý kouř. O tomto pivovaru, který musel být později zavřen, se šířila špatná pověst, o kterou se podle legendy zasloužil vodník. "Podivný muž jednou v šenku před hosty prohlásil, že pivo, které mu donesli, je tak silné, že se nedá pít. A uštěpačně dodal, že i mlýny na Kampě by tento mok mohl pohánět. S tím vyběhl ven a rychle skočil do vody..."
Na Malostranském náměstí se později proslavila další pivnice, U Schnellů. Tento původně v jádru gotický dům s renesančními doplňky, dříve nazývaný U Zlatého čápa, byl v 19. století přestavěn v klasicistickém duchu. Pivo se zde vařilo od nepaměti, dnešní pivnice s restaurací stojí na místě, kde stával v 16. století nákladnický dům, jehož majitel užíval práva stáčet, ale i prodávat pivo do dalších šenků. V osmnáctém století ho koupil Ondřej Schnell, vážený občan a obchodník se smíšeným zbožím. Jeho potomci udržovali pod jeho jménem tradici vaření piva do poloviny 19. století. Poté se zde už sto padesát let točí plzeňský Prazdroj.
Radko Pytlík píše ve své knize Ve stínu pípy (Emporius, 1996): "Ondřej. zdatný obchodník a milovník vína, nabízel v malém kvelbu za krámem značková, dovezená vína i z Itálie." Mezi stálé hosty patřil velký herec, Eduard Vojan, který zde kouřil svá viržínka, hudební skladatel Rudolf Friml, jenž sem za studentských let chodil kvůli krásné šenkýřce. Chodili sem i další herci z Národního divadla Karel Hašler, Jiřina Šejbalová, Zdeněk Štěpánek, Rudolf Deyl st.
(autor: Michal Procházka)

Nejstarší pivovar je U sv. Tomáše
Po třetí sklenici z augustiniánského pivovaru U Tomáše prodáš svou duši i čertu!" Takhle prý kdysi vychvaloval i samotný Jan Neruda tradiční černou dvanáctku v pivnici U sv. Tomáše, kam občas docházel z nedalekého Jánského vršku.
Roku 1285 český král Václav II. pozval se svolením pražského biskupa Tobiáše řád augistiniánů do Čech. Ti v Praze na pozemku břevnovských benediktinů vybudovali klášter s kostelem sv. Tomáše a vedle postavili roku 1352 i dřevěný pivovar. Ten stál na místě dnešní Valdštejnské hospody a mniši v něm vařili pivo podle svých receptů, časem dokonce ovládli malostranský trh. Prý bylo tak dobré, až nakonec sám pražský arcibiskup nařídil svěřit výrobu piva laickým sládkům, nejspíše pro klid církve i vlastní duše.
Návštěvník, který dnes vejde do těžkých dřevěných vrat v Letenské ulici na Malé Straně, čp.33-III a sestoupí do podzemních prostor pivnice přestavěné roku 1635, si bude připadat jako v muzeu. "Ekonomická situace je však špatná," stěžuje si provozovatel Petr Cheč "Poté, co byl pivovar v roce 1951 zrušen, zbylou pivnici stát po roce 1989 prodal v malé privatizaci za 108 miliónů korun. Majitel si půjčil u banky, ale nesplácel dluhy, takže podnik je v současné době v konkursu a nikdo neví, co s ním bude dál," dodal.
Současnost tak trochu připomíná zlé časy, jakými pro klášterní pivovar byly husitské bouře, po obrovském požáru Prahy roku 1451 podnik na nějakou dobu i zanikl. Nic se však nezmění na tom, že pivovar a pivnice U sv. Tomáše zůstane v našich kulturních dějinách. Vždyť sem chodil třeba herec z prvních českých filmů V. Kříženeckého, Josef Šváb Malostranský. V minulém století se zde scházela i bohémsko umělecká skupina, která si zde nechala říkat podle staroindického eposu Mahabháráta. Vznikla jednoho parného dne, kdy se sem skupina umělců s Jakubem Arbesem v čele zašla občerstvit. Všude bylo plno, a tak se nakonec usadili v nepoužívané místnosti se starým harampádím. Když později dorazil i Jaroslav Vrchlický, zvolal: "Vy to tady máte jako v Mahabhárátě!" Několik let se tu scházeli Neruda, F. X. Šalda, J. S. Machar, J. Kvapil, pivem povzbuzený Arbes recitoval básně, sochař Strachovský pro sál vyhotovil reliéf s trojicí indických bohů, Bráhmy, Višni, Šivy.
Na konci 19. století se skupina definitivně rozpadla, zbyl tu po nich jejich sál , dnes nazývaný Rytířský, a pamětní deska, kterou však zakrývá jedna z kožešin na stěně. 		 

 

 

 


 
 
Pivovary.Info