Kaleidoskop pivních zážitků letošního léta pokračoval na východě Čech.

Historie Carslbergu je spjata se jménem Jacobsen. Tento pivovar byl založen v roce 1847 Jacobem Christianem Jacobsenem (1811-1887) – dánským pokrokovým průmyslníkem, filantropem a milovníkem umění. Jacobsen se velkoryse podílel na rozvoji kulturního a společenského života v Dánsku. Zapojil se do rekonstrukce hradu Frederiksborg, byl jedním z autorů návrhu skleníku v Botanické zahradě v Kodani. Byl průkopníkem parního vaření piva, zavádění chladící techniky, a především, byl propagátorem používání jediného kmene kvasnic.

Musím přiznat, že jsem byl na akci v Záhlinicích hodně zvědavý. Malá vesnice s mohutnou budovou pivovaru a sladovny a vedle nich pivní slavnosti za účasti několika minipivovarů….

Rozpad Rakouska-Uherska a vznik samostatné Československé republiky v roce 1918 přinesl, kromě všeobecného nadšení obyvatel žijících po staletí pod nadvládou cizozemců, také značné ekonomické problémy. Ač se první světová válka nedotkla přímo našeho území, hluboce na hospodářství země dolehla.

Má první pivní zastávka ve východních Čechách byla v nevelkém obchůdku v České Třebové. Pár kroků od vlakového nádraží se nachází pultová prodejna s názvem Potraviny DAS. Pokud se ve městě nacházím, nikdy neopomenu se tady zastavit.

Myšlenka, proč napsat pár skromných vět a poznatků o tomto novém restauračním pivovaru, byla naprosto jednoduchá. Jako žádný rok, tak ani tento nebyl výjimkou v tom, že chodím třetí květnovou sobotu populární pochod Praha – Prčice. A tak když se letos blížím k cíli a k vytoužené botičce, narazím cestou na novou hospůdku pojmenovanou Vítek z Prčice.

Ač jsem si v létě roku 2009 přísahal, že do minipivovaru v Karpentné už nikdy nepůjdu pěšky, že raději využiji jakýkoliv dopravní prostředek, rok se sešel s rokem a horký červencový den mě opět našel na asfaltce vedoucí z Bystřice nad Olší směrem k hradbě Slezských Beskyd.

Uherčice najdeme v západním koutku Znojemska u hranic s Rakouskem. Dominantou vsi je zámek, v minulých desetiletích značně zdevastovaný, nicméně krůček po krůčku obnovovaný do původní krásy a velkoleposti.

Majitelů Střížkovského pivovaru bylo celkem deset, z toho dvakrát ve vedení byl baron Karel Villani, který se začal více věnovat hospodaření na svém statku. Jeho záměrem bylo do zdejšího spíše zemědělského kraje přinést více průmyslu. Proto se mimo jiné rozhodl přestavět lihovar, jenž koupil spolu se střížkovským statkem, na pivovar.

Krásného jarního dne mě počasí vylákalo na další průzkum velice starého pivovaru. Cestuji z Benešova u Prahy směrem na Vlašim, kde po velmi krátké době odbočuji, projíždím vesničky – Dlouhé Pole, Okrouhlice a malou obec Střížkov mám prakticky na dosah. Přijíždím od jihu a asi půl kilometru před obcí pořizuji první snímek v dáli vyhlížející hlavní budovy Střížkovského pivovaru, což je sladovna ještě se zachovalým komínem.

Víme jen velmi málo o způsobu života původního keltského a germánského obyvatelstva střední Evropy, neboť nám chybí písemné zmínky o něm. Vzhledem k tomu, že starověcí Evropané, na rozdíl od svých starověkých vrstevníků na Středním východě, v Řecku a v Římě, byli negramotní, na svůj vstup do skutečné historie (zaznamenané písemně) museli čekat.

Obec Habrovany se nachází dva kilometry severně od Rousínova v bývalém okrese Vyškov. Leží na pomezí úrodné Hané a zároveň na okraji Drahanské vrchoviny. Pro ty, kteří nemají tento region zrovna v malíku, jen další dva kilometry odtud jsou Olšany, tedy ves, kterou v devadesátých letech navždy proslavil Bolek Polívka ve filmu Dědictví aneb kurvahošigutntag.

Brněnské nakladatelství Emitos, spol. s r. o. vydalo zajímavou publikaci Filipa Vrány s názvem Pivovar v Olešnici.

Síť hostinských zařízení nevznikla najednou, nýbrž utvářela se postupně, po celá staletí. Odviselo to také od skutečnosti, jak různá místa získávala na významu, jak se rozrůstaly silnice, jak dopravní tepny měnily krajinu. Avšak na rozšíření a struktuře hostinských služeb se hlavně odrážel vývoj potřeb a zájmů lidí v souvislosti s ekonomickými a sociálními změnami konce 19.století.

Pivo bylo od nepaměti spojováno s rodinným životem, přáteli, oslavami. Stalo se námětem písní, básní, povídek a legend, a ačkoli se jeho chuť i podoba za stovky a tisíce let zcela změnila, požitek, který pivo přináší, zřejmě zůstává stejným.

Městečko na pomezí Čech a Moravy skrývá zajímavou pivní historii. Jeho dějiny se navíc snoubí s nejednou známou postavou. Za všechny jmenujme básníka Jaroslava Vrchlického či rakousko uherského císaře Františka Josefa I.

Byl postaven svatoanenskou vrchností v letech 1604-1607 po velikém požáru klášterního dvora (15.8.1604), kdy shořely hospodářské budovy, zásoby a uhořela i část zvířat.

První vesnické krčmy byly většinou spojeny s rychtou. Rychtář byl dosazován do čela vsí vrchností, ať již feudálem nebo představitelem města, kterému vesnice patřila. S touto funkcí bylo spojeno i právo výčepní, tedy provozovat v obci hospodu jako jednu z nejvýznamnějších vesnických živností. První hospodou ve východomoravských krajích bývalo fojtství. Fojti totiž měli výčepní právo a taky povinnost šenkovat panské pivo a kořalku.