Příběhy znovuzrozených pivovarů - Dalešice *

Autor: administrator <raberia(at)centrum.cz>, Téma: Historie pivovarnictví, Vydáno dne: 17. 06. 2021


Na konci devadesátých let stačilo už jen velmi málo k demolici nefungujícího dalešického pivovaru. Je zřejmé, že kdyby si v roce 1980 režisér Jiří Menzel, se svým štábem vybral pro natáčení Postřižin jiný areál, nebo film zapadl v archivu, mohlo být všechno jinak.









První zmínka o existenci pivovaru je datována k roku 1609, kdy panství vlastnil Jiří z Náchoda. Nejstarší částí současného komplexu budov pocházejí z období raného baroka, tj. ze 17. století. Jednalo se o malý pivovar, kde veškerá činnost probíhala ručně a uvařené pivo bylo vypito jen v rámci vlastního panství.

V roce 1882 koupil celé dalešické „zboží“ rakousko-uherský podnikatel baron Anton Dreher jako svoji první investici v českých zemích. Pivovar byl ihned významně rozšířen a zmodernizován, přistavěli novou varnu a lednici. Byl zaveden průmyslový způsob vaření piva a sladování. Technické vymoženosti z větší části fungovaly průběžně až do 70. let 20. století.

V této době tedy vznikla charakteristická budova s oběma komíny, která dodnes tvoří jednu z dominant městečka. V držení Dreherovy rodiny zůstalo panství až do první pozemkové reformy v 1. polovině 20. let 20. století. Ve vlastní režii provozoval Dreher pivovar jen do roku 1877. Poté si celý provoz pronajal sládek Kittl, v letech 1889-1900 byl nájemcem Josef Uchytil a po jeho smrti jeho bratr Rudolf.

Po roce 1925 fungoval podnik jako Družstevní pivovar a sodovkárna. Za socialismu byl pivovar zestátněn a organizačně začleněn do národního podniku Jihomoravské pivovary Brno jako provoz závodu 03 - Znojmo.



































Pivovar tehdy dosahoval svého maximálního výstavu 25 - 30 tis. hl za rok a vařil světlé výčepní 10%, světlý ležák 12% a černý granát 15%. Nemožnost dalšího zvyšování výroby zejména z důvodu nedostatku vody, přestárlosti a poškození technologie vedlo k rozhodnutí o uzavření tohoto provozu. Dne 19. srpna 1977 byla uvařena poslední várka. Krátkou chvíli ještě pivovar sloužil jako velkosklad znojemského piva.

V květnu roku 1980 prožil objekt patrně nejslavnější období své historie. Exteriéry i interiéry využil režisér Jiří Menzel k natočení slavného filmu Postřižiny na motivy povídek Bohumila Hrabala.

Další osudy areálu nebyly nejšťastnější.



































Hospodářskou smlouvou o převodu správy národního majetku ze dne 30. 6.1982 byly budovy převedeny na MNV Dalešice. Záměrem bylo vybudovat v objektu "kanceláře a provozní prostory. V roce 1986 MNV Dalešice žádá o bezúplatný převod "přebytečného" areálu na JZD 9. květen v Hrotovicích.

Dne 1. 11. 1991 schválila členská schůze ZD prodej budov společnosti DORS s.r.o. Brno, která je využila jako zástavu Pragobance Praha za úvěr společnosti ZMK, a.s. Firma nechala v roce 1994 provést některé demoliční práce, nikomu nic nezaplatila a byla zlikvidována.

Dalších 6 let pivovar nezadržitelně chátral, zarůstal náletovými dřevinami, stal se zdrojem stavebního materiálu i terčem vandalství.

V roce 1999 ho v opakované dražbě získala třebíčská firma Archatt Památky s.r.o..

Majitelé si v první fázi s budovami nevěděli rady, zhruba rok řešili, co s nimi dále. Nakonec se dohodli, že obnoví výrobu piva a areál upraví jako turistickou atrakci. Do obnovy areálu se pustili noví vlastníci na začátku roku 2001.

Objekt byl v hrozném stavu. Musely být opraveny sklepy, krovy, přípojka vody, kanalizace, plynu i elektřiny.



































Okolní pozemky pronajala obec. Při rekonstrukci se snažili zachovat původní ráz pivovaru a jeho technické skvosty - původní varna s kotlem z roku 1870, parní stroj, parní výtah.

Stav stavebních úprav zdejšího pivovaru byl dne 4. dubna 2002 předmětem předkolaudačního jednání. Vše pozdržela firma, která měla na starost zabudování technologie. Proto museli majitelé přistoupit k rozhodnému kroku a s firmou, která nedodržovala dojednané závazky, rozvázat smlouvu a na její místo nastoupila firma nová.

Petropavlovskou pouť v Dalešicích dne 29. června 2002 zpestřil Den otevřených dveří tamního pivovaru. Během prohlídky došlo k menšímu vaření piva, první oficiální výstav byl však doslova na spadnutí.




První pokusné várky se rozhodli majitelé pivovaru uskutečnit 19. srpna 2002. Na zařízení se zaučoval mladý sládek Jiří Kotýnek. Jednalo se o várky, které měly za cíl vyzkoušet technologii a zjistit, jaký poměr surovin se stane pro dalešické pivo nejoptimálnější.

Pivovar bral vodu z vlastní studny 25 hluboké, kvasnice z poličského pivovaru, slad z Rajhradu, chmel používal Žatecký červeňák. Kapacita varny byla 6 000 hl ročně, kapacita spilky byla 4 500 hl ročně.

Po pětadvaceti dlouhých letech mohli návštěvníci poprvé ochutnat dne 6. října 2002 pivo z obnoveného pivovaru – světlou desítku. Dvanáctka ještě zrála.

První týden v listopadu 2002 se dalešické pivo objevilo ve čtyřech provozovnách na Třebíčsku a okolí ochutnat nové dalešické pivo. V úmyslu bylo pro nová piva využít značky Pepin a Francin, jenže ty už byly zaregistrované nymburským pivovarem. Premiéru na velké akci si pivovar odbyl na VIII. ročníku Třebíčských pivních slavnostech 23.-24. května 2003.

Muzeum rakousko-uherského pivovarnictví mohli zájemci poprvé navštívit dne 28. června 2003. Ke zhlédnutí bylo dobové technické vybavení včetně varny, parního stroje a sladovnické věže, expozici mapující historii obce i pivovaru a originální kostýmy ze slavného filmu.



































Ceny piva v pivovarské restauraci byly v březnu 2004: světlá 11% za 15 Kč a světlá a tmavá 13% za 20 Kč.

V dubnu 2004 bylo možné dalešické pivo ochutnat i v Brně v hospůdce První linie ( 11° světlé za 21 Kč a 13° tmavé za 29 Kč)

Pivovar v roce 2003 uvařil 1500 hl světlého i tmavého piva. Pivo se prodávalo jen v sudech, zatím ho odebíralo asi 15 hospod v okolních obcích, v Třebíči a také čtyři hospody v Brně.

Majitelé každé léto zpestřovali nejrůznějšími akcemi, oživujícími slavnou minulost. V areálu se v zimě uskutečnila zabijačka, lidé se tu sešli během silvestrovské noci.

V únoru 2005 zde vařil sládek Zdeněk Reska. Pivo se točilo v sedmnácti hospodách v regionu.

Na jarní dny roku 2006 připravil pivovar polotmavou dvanáctku Májový ležák. V Brně se v první polovině roku 2006 objevily dva nové dalešické restauranty Zelená kočka. V září 2006 pivovar vařil 11° světlý ležák, 12° polotmavý ležák, 13° světlý speciál a 13° tmavý speciál, šlo pouze sudového piva.

V březnu 2007 pivovar procházel značnou proměnou. Pracovali tu řemeslníci i těžké stroje. Severní strana byla totiž o půl metru výš než jižní. Terén se proto musel srovnat.

Kdo by si nepamatoval onu slavnou scénu z filmu Postřižiny. Paní správcová Magda Vášáryová přijede na kole s ostříhanými vlasy. Její muž Jiří Schmitzer ji za to vyplatí hadičkou od pumpičky přes nohavičkové kalhotky. A právě takové spodní prádlo začal prodávat pivovar. Potřebovali nějaký originální dárkový předmět. Kalhotky byly přesnou kopií těch filmových. Pivovar v roce 2007 uvařil 2 400 hl piva, což bylo skoro o pětinu větší množství než v předchozím roce.

Postupně se také rozvíjela síť partnerských restaurací. Kromě pivovaru se místní pivo čepovalo v šesti brněnských hospodách, v Rapoticích, Žďáru nad Sázavou, Lažánkách a Znojmě. Samotný pivovar v roce 2007 navštívilo zhruba 100 000 lidí. Kromě turistů mezi nimi byli i účastníci podnikových akcí.

Obnova technologií v roce 2011 se týkala varny i přípravy a skladování surovin. Zastaralý systém chlazení v pivovarských sklepích byl kompletně nahrazen a zvýšila se ležácká kapacita. Pivovar dne 19. srpna 2013 slavil 11. výročí znovuobnovení provozu od roku 1977. Speciálně pro tuto příležitost obohatil sládek pivní sortiment o limitovanou edici jubilejního piva, Dalešického Wienera, za studena chmelené dvanáctky.



































Od 2.2. 2015 byl na čepu speciál Dreher - extra hořký ležák 12°, kterému hořkost propůjčila vysoká dávka čistě žateckých chmelů. Ke svatomartinské huse uvařil zdejší sládek v roce 2015 pivo Bock speciál 16 %. Pivovar vyrobil v roce 2015 sedm a půl tisíci hektolitrů piva, což bylo meziročně o tisíc hektolitrů více. Ve spotřebě vedla Dalešická jedenáctka (80 %), poté byla Dalešická májová třináctka (13 %). Černého piva Fledermaus se v roce 2015 vyrobilo 300 hl. Zbývajících 225 hektolitrů připadlo na příležitostná piva.

Velkou investicí roku 2015 byla nová myčka sudů a stáčecí stroj piva do sudů. Přibylo dalších deset nových restaurací, které čepovaly Dalešické pivo. Velký zájem turistů, cyklistů a návštěvníků o stáčená piva přiměl pivovar k plnění piva do skleněných lahví.

Od 29.10.2016 návštěvníci zaznamenali nový speciál na čepu v Pivovarské restauraci. Byla to světlá dvanáctka Věrtel. Speciální várka byla uvařena z čerstvě sklizeného hlávkového chmele ze žatecké oblasti.

Na konec roku 2016 opět uvařili něco pro zahřátí těla a ducha v chladných zimních večerech – Bock světlý speciál 16 %.



































V lednu 2017 nabízeli světlý speciál 16% Bock barrique. Nechali ho uležet na speciálně vypáleném dubovém dřevě, čímž získal navíc jemné vanilkové aroma a chuť. Dne 2.5.2017 v Dalešicích točili speciál – Dallas, american lager. Díky světlému sladu a třem americkým aromatickým odrůdám chmele, vyniklo v pivu aroma citrusů s nádechem tropického ovoce a výraznější hořkost vyvážená sladovým tělem. (chmely Chinook, Citra, Amarillo. obsah alkoholu: 5 % obj.).

Na oslavu patnáctiletého výročí obnovení výroby uvařili speciál Bohemie 12%. Byl to světlý ležák, pro jehož chmelení vybrali pouze českou odrůdu chmele Bohemie. Dochmelení za studena v ležáckém sklepě zvýraznilo její jedinečné chmelově kořeněné aroma a chuť.

Dalešický Osvald byla „Cyklistická“ desítka. Nesla své jméno po Karlu Osvaldovi, významném šlechtiteli chmele z období první republiky, který dal základ specializovanému chmelařskému výzkumu.

První pivní novinka roku 2018 byl Tadeáš, světlý speciál 14 %. Šlo o pivo výrazné ušlechtilé hořkosti po čtyřech odrůdách českého chmele. Mok byl pojmenován na počest Tadeáše Hájka z Hájku (1525–1600). V březnu 2018 se čepovalo pivo Märzen 14 %, polotmavý speciál. Díky použitým sladům mělo pivo jemně praženou chuť a měděnou barvu, díky německým odrůdám chmele kořenitou hořkost.

Dalešický sládek Ladislav Němeček v roce 2018 uvařil hned tři varianty jednoho piva Viridus 12% (z čerstvě česaného hlávkového chmele). Do světa šlo v pořadí: Žatecký poloraný červeňák, Premiant a Sládek.



































Na konci devadesátých let stačilo už jen velmi málo k demolici nefungujícího dalešického pivovaru. Je zřejmé, že kdyby si v roce 1980 režisér Jiří Menzel, se svým štábem vybral pro natáčení Postřižin jiný areál, nebo film zapadl v archivu, mohlo být všechno jinak. A tak slavnému snímku a několika nadšencům můžeme být vděční za to, že pivo uvařené v Dalešicích opět ochutnáme.



zdroj: Ing. arch. Petr Řehořka